Island – ostrov v severním Atlantickém oceánu
Island se plným jménem nazývá Islandská republika a nachází se v Atlantickém oceánu, severozápadně od Velké Británie a Skandinávského poloostrova. Island není členem EU, ale má s Evropou řadu hospodářských dohod. Z necelých 322 tisíc obyvatel žije téměř 200 tisíc v okolí hlavního města Reykjavíku. Na Islandu se platí islandskými korunami (ISK).
Island je druhým největším ostrovem Evropy, nachází se přibližně 800 km od Skotska a 1000 km od Norska. Nejbližšími sousedy jsou 400 km vzdálené Faerské ostrovy a 300 km vzdálené Grónsko. Rozloha Islandu je 103 125 km2, těsně nad severním okrajem ostrova prochází polární kruh. Průměrné osídlení je 3,1 obyvatel na 1 km2, ale drtivá většina obyvatel žije v oblasti okolo Reykjavíku. Sever a východ Islandu je poměrně hornatý, nejvyšší hora je Hvannadalshnúkur s 2 110 m n. m. Počasí je oproti zbytku Evropy výrazně chladnější, běžně mrzne od září až do května. Délka dne je vzhledem k vysoké zeměpisné šířce typicky severská s dlouhými dny. V červnu a červenci je po většinu dne světlo a naopak v prosinci a lednu je po většinu dne tma.
Island je parlamentní republikou, prezidentem je Ólafur Ragnar Grímsson. Vláda je řízena premiérem, jednokomorový parlament má 63 členů. Island je členem UN, NATO, EFTA a OECD. Island není členem EU a v současnosti pozastavil svůj přijímací proces, ale je součástí Evropského hospodářského prostoru (EHP). Island nemá žádnou stálou armádu, obranu vzdušného prostoru zajišťují střídavě ostatní země NATO a Island má pouze vlastní pobřežní stráž. Podle některých statistik je Island nejmírumilovnější zemí světa.
Satelitní snímek - barevný obraz za slunečného letního dne na Islandu (Autor gsfc CC)
Současná ekonomika je zřejmě stabilní a mírně roste, ještě nedávno se však potýkala s vážnými problémy. Island nebyl nikdy ekonomicky zvlášť významnou zemí a až do roku 1990 se pravidelně střídala léta prosperity a úpadku. Od roku 1991 došlo k privatizaci bank a velké diverzifikaci služeb, nicméně nekrytá měna a velmi nezodpovědné úvěrování vedly po krátkém období prudkého růstu k finančnímu kolapsu v roce 2008. Podmínky EU a MMF ohledně mezinárodní pomoci vedly k velmi zásadním změnám islandské politiky a pozastavení vstupu do EU. Islanďané produkují maso, mléčné výrobky a velmi významný je také rybolov. Energetika a částečně zemědělství využívají dostupné geotermální energie, která umožňuje ekonomicky únosný život na jinak pustém a studeném ostrově. Obyvatelé jsou přátelští a tolerantní, v posledních letech však stále existuje nespokojenost se stavem země a došlo také k významné emigraci.
Síť silnic je relativně řídká a asfaltový povrch je pouze ve městech a v necelé délce okružní silnice 1. Většina známějších turistických míst je dostupná po asfaltových či zpevněných šotolinových cestách, místy však mohou být brody. Místní cesty, zejména ve vnitrozemí, často vyžadují terénní vůz a zkušeného řidiče. V případě špatného počasí mohou být takové cesty vyloženě nebezpečné, zejména v horském terénu, na sněhu a v oblastech nebezpečných brodů. Železnice na Islandu není a MHD se týká pouze Reykjavíku v podobě sítě autobusů. Po celém ostrově funguje relativně slušná síť autobusových spojů. Na vzdálenější místa se lze dostat místními leteckými spoji za ceny podobné těm autobusovým.
Stokksnes - poloostrov na východě Islandu (Autor clement127 CC)
Celkem 94 % populace tvoří Islanďané a pouhých 6 % imigranti, mezi kterými výrazně převládají Poláci. Oficiálním jazykem je islandština, navíc je v rámci školní docházky povinná dánština. Mnoho Islanďanů ovládá další severské jazyky, němčinu či francouzštinu.
Na Islandu se oficiálně hlásí 76 % obyvatel ke státní luteránské Islandské církvi a dalších přibližně 11 % obyvatel k dalším křesťanským vyznáním. Více než 60 % obyvatel však zároveň uvádí, že je pro ně církev v každodenním životě poměrně bezvýznamná a Island je tak jednou z nejvíce ateistických zemí světa.
The Blue Lagoon - geotermální lázně, nejnavštěvovanější turistická atrakce na Islandu (Autor ben124 CC)
Vzdělávání je klasické třístupňové, podobné systému v dalších skandinávských zemích. Škola je zpravidla provozována místní samosprávou, povoleno je i vyučování doma, ale za velmi přísných podmínek. Výuka probíhá 9 měsíců v roce, povinná školní docházka je od 6 do 16 let. Školky do 6 let a střední školy jsou nepovinné. Zajímavostí je, že v řadě oblastí probíhá výuka na základní a střední škole prakticky v jedné instituci. Na Islandu existuje pět univerzit, které nabízí excelentní výměnné programy také zahraničním studentům. Na univerzitách se platí školné, které je však vzhledem k místním cenám spíše symbolické. Island utratí 2,75 % HDP za výzkum a vývoj, což ho řadí na čtvrté místo v Evropě a na přední příčky ve světovém měřítku.
Externí info